Romové

Z Czech Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Romové jako etnická skupina

(Romanies as the ethnic group)


Souhrn/Summary

Romská populace má sice společný etnický původ, ale je vnitřně velmi heterogenní. Základem je rodová struktura, v jejímž rámci se vyíjí i specifický dialekt, normy a hodnoty, zvyky a tradice. Přesto, že Romové přišli do Evropy před mnoha staletími, v žádné zemi nesplynuli s původním obyvatelstvem a všude si dodnes udrželi jistou svébytnost. V

Romové v EU.


Romové tvoří největší evropskou etnickou menšinu. Z historického hlediska pocházejí z Indie, odkud migrovali západním směrem mezi 3. - 10. stoletím. Romská populace je odhadována na 8 – 12 milionů lidí žijících v různých částech Evropy. Nejvíce jich je usídleno na balkánském poloostrově (Rumunsko, Bulharsko, státy bývalé Jugoslávie, Řecko) a ve Střední a Východní Evropě, zejména v Maďarsku a na Slovensku, o něco méně v České republice, podstatně méně v Polsku. Romové se se svým původem, historií a tradicemi výrazně liší od většiny evropského obyvatelstva. Díky kočovnému způsobu života zůstávali ve většině zemí na okraji společnosti a ve středověku byli objektem pogromů. Jsou stále vnímáni jako součást celku kočovných skupin, přestože odhadem více než polovina Romů žijících v EU již nekočuje. Jedná se o rozmanité skupiny osob, dělící se na mnoho podskupin a klanů. Ty však mají mnoho společných rysů a v mnoha ohledech podobné vzorce chování. Jejich členové patří k nejchudším, nejvíce marginalizovaným, nejméně vzdělaným a nejčastěji nezaměstnaným obyvatelům Unie. Společným znakem všech romských subetnik je organizovanost podle rodů a jejich distance až uzavřenost vůči majoritní společnosti. Tradiční romská kultura a způsob života jsou natolik svébytné, že jsou překážkou integrace, a to de-facto pro odpor Romů samotných. Usuzuje se, že jejich zdravotní stav je významně horší než zdraví většinové populace, a předpokládá se, že žijí o několik let kratší život. Tento stav má různé příčiny. Je však nepochybné, že je také ovlivněn po staletí praktikovanou diskriminací, perzekucí ze strany majoritní společnosti a marginalizovaným postavením, které jim neumožňuje plně participovat na společenských příležitostech.

EU začala věnovat pozornost Romům v 70 – 80. letech 20. století, a to především otázkám jejich vzdělávání. Zájem o problémy Romů výrazně vzrostl v souvislosti s posledním rozšířením EU. Evropská komise, která je členem Řídicího výboru pro Dekádu začleňování Romů 2005 – 2015, nechala vypracovat Zprávu o situaci Romů v rozšířené Evropské Unii [1]. Byla vytvořena speciální koordinační skupina, která má zajistit, aby byly programy týkající se Romů náležitě koordinovány. Ve skupině je zastoupeno čtrnáct různých ředitelství (Directorate) Evropské Komise, mezi které patří i ředitelství pro zdravotní péči. Pro Romy jsou určeny i různé projekty financované ze strukturálních fondů. Příklad programu, zaměřeného na zvýšení zaměstnanosti Romů v ČR a spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu (ESF) lze nalézt zde cesta k zaměstnání. Na pomoc Romům jsou zaměřeny další specifické evropské programy, například program odborných stáží pro romské absolventy.


Romové v ČR

Do střední Evropy a na území dnešní České republiky Romové přicházeli asi od konce 14. století. Podrobnější informace o původu Romů, žijících na území ČR najdete zde Původ Romů.

Kozlíková, D. Romská otázka - překážka vstupu České republiky do Evropské unie? [2]


Demografické údaje o romské populaci (Census, 1991, 2001): 
- Při Sčítání lidu  v r. 1991 se k romské národnosti přihlásilo 32 903 osob,
- Při Sčítání lidu v r. 2001 uvedlo romskou národnost 11 746 osob, další 784 osoby uvedly romskou národnost 
v kombinaci s českou, slovenskou nebo moravskou.
- K romskému jazyku coby mateřskému se v  roce  2001 přihlásilo 23 211 osob.

CENSUS 2001:  romská národnost   MUŽI 6 149  ŽENY  5 597      Celkem    11 746
              romská národnost v kombinaci s českou, slovenskou a moravskou
                                 MUŽI  401   ŽENY 383,        Celkem       784
                                                              DOHROMADY 12 530
Nejpočetnější věkové skupiny: Děti do 14 let (M: 1839; Ž: 1740) 
                              20 - 39 let    (M: 2199; Ž: 1853)

Detailní údaje o počtu osob, hlásících se k romské     
národnosti a jejich struktuře podle 
věku  a  pohlaví  jsou k dipozici zde 
[http://www2.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C2002EA6AD/
$File/Kapitola3.pdf  Vybrané národnosti ČR ]
(Zdroj :ČSÚ, Census 2001)


Stanovit přesný počet příslušníků romské menšiny je obtížné. Nelze spoléhat na statistická data zjištěná během sčítání lidu, neboť Romové se často hlásí k jiné národnosti než romské (rozhoduje princip sebeurčení), případně se nepřihlásí k žádné národnosti. Proto jsou oficiální informace o počtu Romů na základě deklarované národnosti značně zkreslené. Počet Romů na našem území je nutno pouze odhadovat. Odhady se pohybují obvykle v rozmezí 150 000 – 400 000 a velmi se liší. Jeden z uznávaných odborníků na romskou problematiku, J. P. Liégois (1994), odhadl počet Romů v ČR v rozmezí 250 000 – 300 000, přičemž horní hranici lze podle našich demografů a romistů považovat za mírně nadhodnocenou. V rámci ČR existují oblasti s vyšší koncentrací Romů. Na území ČR žije několik skupin Romů, ke kterým patří několik desítek rodin českých a moravských Romů, patřících k původnímu romskému obyvatelstvu usídlenému v Čechách a na Moravě již po několik staletí. Tito Romové byli nacisty v době 2. světové války fyzicky téměř vyhlazeni. Nejvýznamnější subetnickou skupinou jsou tzv. slovenští Romové, kteří přišli na území dnešní ČR po 2. světové válce, a tvoří dnes asi tři čtvrtiny romské populace v Čechách. Nejvíce izolovanou skupinou ve vztahu k majoritě i k ostatním Romům jsou tzv. Olašští Romové (Vlachika Roma - asi 10 %), kteří se od zbytku romského etnika liší např. svými zvyky a způsobem obživy. Početně nejslabší romské subetnikum tvoří tzv. Sintí – němečtí Romové. K romské národnosti se na základě vlastního vyjádření přihlásilo při posledním sčítání lidu v r. 2001 necelých 12 tisíc osob (viz tabulka) a k romskému jazyku jako mateřskému se přihlásil zhruba dvojnásobek těchto osob (23 211). Ve srovnání s rokem 1991 je počet lidí, hlásících se v r. 2001 k romské národnosti na principu sebeurčení téměř trojnásobně nižší. Oficiální podíl romské národnosti v národnostní struktuře obyvatelstva ČR představoval v roce 2001 pouze 0,1 % všech obyvatel. Ve skutečnosti byl nejméně 10x vyšší, dosahoval tudíž nejméně 1%, v určitých krajích či oblastech i vyššího. Nejsou dostupné žádné informace o smíšených sňatcích mezi Romy a majoritní populací.Většina Romů mluví česky a asi 55% mluví i romsky nebo různými romsko-českými etnolekty. Demografická stuktura romské populace odhadovaná na základě zmíněného sčítání má charakter progresivní, tj. je v ní vyšší podíl dětí a menší zastoupení lidí vyššího věku. V roce 2001 byl podíl lidí starších 60 let 4,9%, v roce 1991 to bylo 3,5%. Zdá se, že proces populačního stárnutí se dnes týká i Romů, i když ve srovnání s vývojem majoritní populace probíhá pomaleji.


Romové v ČR patří mezi skupiny, které jsou nejvíce postižené sociálním vyloučením, a to se všemi negativními důsledky tohoto jevu. Orientační údaje, týkající se sociálně-ekonomické situace a postavení Romů v ČR, lze nalézt zde Romové řečí čísel. Validitu těchto údajů nelze zaručit.

Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit [3]

Tato mapa je jedním z výstupů projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV ČR) „Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti“, který byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR[4]. Hlavním cílem bylo získat relevantní a aktuální informace o situaci sociálně vyloučených romských lokalit a porozumět procesům, které ovlivňují životní podmínky zde žijících obyvatel. Dalším cílem bylo zjistit možnosti rozvoje potřebných služeb.

Postoje veřejnosti k Romům

Podle posledních průzkumů se 25 % Čechů domnívá, že diskriminace na základě etnického původu je v ČR rozšířena. 37 % populace si myslí, že v posledních 5 letech etnická diskriminace stoupá, zatímco 60 % se domnívá, že etnická diskriminace je v posledních letech méně rozšířena. Nicméně ČR patří do skupiny zemí s nejvíce xenofobními postoji k cizincům a etnickým menšinám, zejména Romům. Lze to doložit zjištěním, že v těchto zemích je nejvíce obyvatel, kteří by se necítili komfortně jako sousedé příslušníka jiného etnika (v případě rómského etnika mají občané ČR nejméně příznivé postoje ze všech sledovaných zemí EU).Také patří do skupiny zemí EU, kde si občané nejméně přejí, aby vysoké politické funkce zastávali příslušníci jiných etnik.

Občané o soužití s Romy a o jejich možnostech ve společnosti

Více naleznete v publikaci Evropské komise EUROBAROMETER Discrimination in the European Union: Perceptions, Experiences and Attitudes(2008) Special barometer survey on discrimination in the EU 296/Wave 61.9 (2008) , str. 34 -46, dostupné zde[5]

Literatura o romské kultuře a historii

Zdravotní stav

Zdravotnická statistika v ČR nesleduje u občanů ČR kritérium národnosti. Údaje o zdraví romské populace se ztrácejí v globálních statistikách celé ČR a zprávy o zdraví Romů jsou tudíž založeny na názorech odborníků, nejčastěji lékařů, kteří přicházejí s Romy bezprostředně do styku. K dispozici jsou rovněž údaje z rozsáhlého výzkumného projektu z let 1999-2001, který byl zaměřený na studium determinant zdraví Romů. V jeho rámci byl zkoumán subjektivní pocit zdraví a subjektivně vykazovaná potřeba a spotřeba zdravotní péče včetně objektivizace situace prostřednictvím údajů ze zdravotnické dokumentace [6]. Z praktických důvodů se z hlediska zdravotní péče ukazuje potřeba věnovat zvýšenou pozornost hlavně romským obyvatelům sociálně vyloučených lokalit, aby byla zajištěna spravedlnost a rovnost v šanci na zdraví. Konkrétně jde o uspokojování specifických potřeb Romů, o pochopení odlišností ve spotřebě zdravotnické péče a motivaci ke zdraví a v neposlední řadě jde také o problém ochrany veřejného zdraví.

Zdravotní potřeby Romů souvisejí především s podmínkami jejich života a životním způsobem ve smyslu behaviorálním. V obou se odráží nízké vzdělání a horší životní úroveň, nízký standard bydlení, často zdravotně rizikové chování, tendence podléhat častěji závislostem na alkoholu a drogách, problematické začlenění do majoritní společnosti a další psychosociální determinanty. Důležitou roli hraje nejen nižší příležitost, ale i nižší vědomí osobní odpovědnosti za zdraví, pravděpodobně se shledáme i s méně výraznou motivací ke zdraví a péčí o ně. Vzhledem ke zvláštnostem, které Romové ve vztahu ke zdraví vykazují, je relevantní otázka, do jaké míry si lékaři romskou specifičnost uvědomují, akceptují ji a v praxi uplatňují. Z pohledu ekvity (sociální spravedlnosti) je nutno brát v úvahu i to, zda jsou různé populační skupiny stejně schopné využívat příležitosti dané společností, v tomto případě šanci na zdravý způsob života a převzetí části vlastní odpovědnosti, a pokud jsou znevýhodněné nízkou informovaností, pak jejich úroveň zdravotního vědomí specificky zaměřenými zdravotně-výchovnými aktivitami podpořit.

Z dostupných výzkumů (Nesvadbová a kol.) nevyplývá, že by mezi romskými pacienty a zdravotníky panovaly napjaté vztahy. Ve Zprávě o stavu romských komunit za rok 2004 se na str. 24 praví, že dobře s lékařem vychází 85,3% respondentů, s péčí bylo spokojeno asi 84% dotázaných a naprostá většina Romů (téměř 95%) se obrací na lékaře v případě zdravotních potíží. Přesto respondenti projevili přání, aby byly odstraněny doplatky na léky, aby se změnily postoje zdravotníků k nim a jejich rodinám, aby bylo více preventivních programů. Zvláštní péči pro romskou populaci si však přálo jen zlomkové necelé 1% dotázaných (Zpráva o stavu romských komunit, 2004 s. 24) [7].


Nejnovější data o zdraví romské populace přináší publikace Romská populace a zdraví Česká republika – Národní zpráva 2009, dostupná zde [8]

Tato publikace představuje výsledky a doporučení vyplývající z analýzy sociální a zdravotní situace romské populace v České republice. Analýza byla vypracovaná v rámci evropského projektu „Zdraví a romská populace“, který byl koordinován španělskou nadací Fundación Secretariado Gitano v 7 evropských zemích v rámci síťě Sastipen (Španělsko, Portugalsko, Řecko, Česká republika, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko). Získaná data poskytují evidenci pro navrhování individuálních postupů a opatření vedoucích ke zmírňování nerovností v oblasti zdravotní péče na úrovní členských států i v rámci institucí Evropské unie. Představené návrhy opatření a doporučení jsou určeny klíčovým subjektům v sociální a zdravotní oblasti (politická reprezentace, státní správa a samospráva, pracovníci/e ve zdravotnictví, zdravotní management, sociální subjekty působící v oblasti zdravotnictví, Romové). V České republice projekt realizovala kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity a občanské sdružení Vzájemné soužití ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi, krajskými koordinátory romských poradců a s Odborem pro sociální začleňování v romských vyloučených lokalitách (Agentura). Na projektové odborné části se také podíleli externí experti, kteří poskytovali poradenské služby, stanovovali postupy a kritéria pro provedení studie a pomáhali s interpretací dat získaných z výzkumu.

Determinanty zdravotního stavu

Zvýšená nemocnost a celkově horší zdravotní stav, na kterém se odborníci shodují, je způsoben mnoha faktory, v nichž dominují sociální a ekonomické podmínky života a zdravotní chování Romů. Je nutné vzít na vědomí, že mezi jednotlivými rody či rodinami jsou značné rozdíly ve způsobu života a životní úrovni. Důležitou roli hrají zhoršené podmínky bydlení, nižší standard vybavenosti bytů a větší počet obyvatel v bytě, vysoký výskyt kouření a výživa. Z výzkumu romských a neromských těhotných žen a rodiček vyplývá vyšší míra kuřáctví v průběhu těhotenství a nižší saturace vitamíny u romských žen.

Nároky na zdravotní péči

Občané České republiky, kteří jsou romského původu, mají podle Listiny základních práv a svobod nezávisle na tom, zda se k romské národnosti hlásí či nikoli, rovné a stejné právo na ochranu zdraví a zdravotní péči. [9]

Podle článku 31 Listiny "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon". Právo na zdravotní péči je garantováno i osobám nezaměstnaným, pokud jsou vedeny jako uchazeči o zaměstnání, osobám na mateřské dovolené a dalším nevýdělečně činným.

Žádná forma diskriminace či odmítnutí zdravotní péče z důvodu etnické příslušnosti není přípustná. Skutečná výsledná spotřeba zdravotní péče romskými občany ve smyslu poptávky po ní se může odlišovat od spotřeby zdravotní péče majoritní populace, neboť se na ní podílejí i kulturní a sociální vlivy. Nejsou zaznamenány žádné formy odmítnutí zdravotní péče romským občanům ze strany zdravotníků. Rozdíly ve spotřebě péče podle etnicity nejsou v ČR sledovány.

Z výzkumu Nesvadbové a kol. vyplývá, že romští občané uvádějí oproti majoritní populaci vyšší počet návštěv praktického lékaře, zatímco v případě specializované a stomatologické péče je spíše pravděpodobné nižší čerpání (Janečková 2002).

Dostupnost a kvalita zdravotní péče

V letech 1999-2001 byla provedena studie zdravotního stavu romské populace (Nesvadbová 2003), která upozornila na některé specifické zdravotní problémy, jež mají souvislost se životním stylem, se vztahem k vlastnímu zdraví jako hodnotě i se sociálním postavením a vzděláním Romů. Součástí studie bylo šetření v komunitách a šetření mezi zdravotnickými pracovníky, především praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost a pracovníky dětských oddělení nemocnic, kteří se dle svých vlastních zkušeností vyjadřovali k problémům zdraví romské populace. Z šetření vyplynul závěr, že podle názorů zdravotníků v dostupnosti a kvalitě zdravotní péče poskytované romským občanům a občanům většinové populace není významný rozdíl. Je však nutné věnovat zvýšenou pozornost primární i sekundární prevenci, zejména očkování a životosprávě dětí. Zvláštní pozornost je nutno věnovat náležité komunikaci zdravotníků s romskými nemocnými a jejich rodinami, dostatečnému vysvětlení nemoci a zásad léčby, zdravotní výchově a podpoře zdraví.

Česká vláda, představitelé neziskového sektoru i zdravotníci si uvědomují, že zlepšení zdravotního stavu vyžaduje aktivní přístup ze strany společnosti a nové formy podpory sociálně zranitelných skupin. Pilotní projekt zaměřený na zlepšení zdraví romské populace ověřoval v rámci mezinárodní iniciativy Dekáda romské inkluze 2005-2015 činnost pomocných zdravotně-sociálních pracovníků. Ti mají v sociálně vyloučených lokalitách s vysokým počtem romského obyvatelstva aktivně vyhledávat v domácnostech a komunitě osoby či skupiny ohrožené na zdraví v důsledku rizikového chování, nedostatku informací či nedostupnosti zdravotní péče. Jejich práce se má zaměřovat zejména na péči o těhotné ženy a matky po porodu, děti, mladé lidi, užívání drog a hygienické podmínky v domácnostech. Mají spolupracovat se zdravotnickými zařízeními, praktickými lékaři, gynekology, stomatology, krajskými hygienickými stanicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními [10]. Očekává se rovněž, že napomohou zlepšení komunikace mezi zdravotníky a romskými pacienty. V posledních letech získala velkou pozornost problematika tzv. nedobrovolných sterilizací romských žen provedených v minulosti bez dostatečně zajištěného informovaného souhlasu. Problematika byla řešena právně a některým ženám byl přiznán soudní nárok na finanční odškodnění.

Výzkumy a vědecké články se zaměřením na zdravotní stav a zdravotní péči

V demokratických podmínkách posledního období byly provedeny jen sporadické vědecké studie. Hlavními překážkami širšího vědeckého zájmu byly nejasnosti ohledně etické přijatelnosti vyčleňování skupiny občanů na bázi etnicity v občanské společnosti, dále nejasnosti ohledně velikosti a demografické struktury romské populace a z této skutečnosti vyplývající nedostatečná reprezentativnost zjištěných výsledků.

Nesvadbová, L., Šandera, J., Haberlová, V.: Romská populace a zdraví Česká republika. Národní zpráva - 2009, dostupná zde [11]

Zpráva o stavu romské menšiny v České republice za rok 2010, Vláda ČR 2011, dostupná zde 
[12]

Determinanty zdraví romské populace v České republice 1999-2001 
IGA MZ ČR 1999-2001, hlavní řešitel: MUDr. Libuše Nesvadbová, CSc. 

Sledování výživových zvyklostí a vyšetření nutričního stavu romských rodiček a 
novorozenců, IGA MZ ČR 2000-2002, hlavní řešitel: MUDr. Jolana Rambousková, CSc.

Rambousková J, Dlouhý P, Křížová E, Procházka B, Hrnčířová D, Anděl M. Health behaviors, nutritional status, 
and anthropometric parameters of Roma and non-Roma mothers and their infants in the Czech Republic. J Nutr Educ Behav.2009
sv. 41, č.1, s. 58-64.

Dlouhý P, Rambousková J, Wiererová O, Pokorný R, Bilek R, Kubisová D, Procházka B, Anděl M: Iodine saturation of Roma      
neonates in Prague is not at an optimum level. Annals of nutrition and metabolism, 2006,  sv. 50, č. 3, s. 242-246.

Marhol P, Dlouhý P, Rambousková J, Pokorný R, Wiererová O, Hrnčiřová D, Procházka B, Anděl M:Higher content of C18 : 1 trans 
fatty acids in early human milk fat of Roma breast-feeding women. Annals of nutrition and metabolism, 2007,  sv. 51, č. 5, 
s. 461-467.

Zpráva o stavu romských komunit v České republice za rok 2004, zde [13]

Zpráva o stavu romských komunit v České republice za rok 2008, zde [14]

Příklady dobré praxe v poskytování zdravotní péče Romům

Na základě dlouhodobých zkušeností byl schválen projekt sociálně-zdravotního pomocníka.

Z aktivity Rady vlády pro záležitosti romské komunity byla od roku 2003 v Ostravě ověřována odůvodněnost a potřebnost funkce „romského zdravotního asistenta“ (dále jen asistent). Asistent pomáhal ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky větší účasti Romů v primární prevenci, která je běžnou součástí péče hrazené ze zdravotního pojištění. Projekt se velmi osvědčil. Zvýšil se zájem rodičů o pravidelné preventivní prohlídky dětí u praktických lékařů a o účast v očkovacích programech. Rodiče se začali více zajímat o životosprávu svých dětí a výrazně se zlepšila jejich spolupráce s praktickými lékaři.

Na základě výrazně pozitivních výsledků dospěla Rada vlády pro záležitosti romské komunity k rozhodnutí, že asistenti by měli působit i v dalších krajích, v nichž je romská komunita početnější a v nichž by byla jejich činnost přínosem. Usnesením vlády č. 607 z června 2004 byl uložen ministru zdravotnictví úkol předložit návrh na zřízení funkce zdravotnického asistenta, později sociálně zdravotního pomocníka. Nejedná se o činnost odborného zdravotnického pracovníka, ale o činnost laika, důvěryhodného pomocníka a rádce ve věcech týkajících se péče o zdraví, zejména prevence.

Hlavní body jeho činnosti byly rozděleny následovně:
-osvěta v oblasti zdravého životního stylu
-pomoc při řešení zdravotních problémů a jejich prevence (např. asistence 
při vyhledání péče, návštěvě, vyšetření, vysvětlování, podpora léčebného režimu 
apod.). 
-zprostředkování informací z oblasti zdraví a kontaktů na zdravotnická zařízení 
(např. registrace u lékaře, u zdravotní pojišťovny, pomoc při zajištění 
kompenzačních pomůcek) 
-pomoc při řešení sociálních problémů

Podrobněji Zdravotně-sociální pomocníci

Prírucka pro jednání s romskou komunitou v oblasti zdravotních služeb

Tato brožura si klade za cíl poskytnout několik socio – kulturních doporučení poskytovatelům zdravotní péče (a nejen jim) které mohou být prospěšné při jejich každodenní péči o pacienty z romské národnosti. Předsudky a stereotypy, kterým čelí romské komunity jsou, kromě jiného, také výsledkem nedostatku vědomostí o sociálních a kulturních hodnotách této eznické menšiny.

Příručka dostupná zde [15]


Projekt Zdraví a romská komunita, analýza situace v Evropě

Organizace, zabývající se romskou populací, důležité webové stránky.

Důležité dokumenty a publikace (řazeno abecedně)

Osobní nástroje