Uprchlíci a žadatelé o azyl

Z Czech Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Základní pojmy a jejich definice Terminology

Statistiky žadatelů o azyl

Po vstupu ČR do EU je zaznamenán trvalý pokles počtu žadatelů o azyl. V roce 2005 bylo v ČR evidováno téměř o 1 500 osob méně než v roce 2004. Klesající trend v počtech žadatelů o mezinárodní ochranu pokračoval i v letech následujících. V roce 2007 v ČR o mezinárodní ochranu zažádalo 1 878 osob. Dále bylo zaznamenáno 1 074 dublinských případů. 191 osobám byl azyl udělen.

Aktuálně platný azyl mělo 2 037 osob (údaje k 31. 12.    
   2007)
Nejčastější  národnosti: 
                           Ukrajinci: 293 osob
                           Turci:     213 osob
                           Mongolové  160 osob 
                           Bělorusové 130 osob
                           Vietnam    100 osob
                           Rusové      99 osob 
                           Kubánci     94 osob
                            

V lednu 2008 žádali o mezinárodní ochranu nejčastěji občané Turecka (73 osob), kteří představovali 34 % všech žadatelů v tomto měsíci, Ukrajiny (35 osob, 17 %), Vietnamu (18 osob, 8 %) a Mongolska (16 osob, 8 %). Další v pořadí byl Kazachstán (12 osob, 6%), Bělorusko (10 osob, 5 %), Rusko (7 osob, 3 %), Kuba a Nigérie (5 osob, 2 %) a Somálsko (4 osoby, 2 %). V lednu 2008 byl azyl udělen 9 osobám.

Podrobné údaje o počtu žadatelů o azyl a udělených azylech najdete na stránkách ČSÚ Cizinci v ČR Asylové řízení a asylanti

Azylová politika v ČR

Azylová politika České republiky je určována: · zákonem č.325/1999 Sb. (zákon o azylu, který byl již několikrát novelizován), · částečně zákonem č.326/1999 Sb. (zákon o pobytu cizinců na území ČR) a · mezinárodními úmluvami, které Česká republika ratifikovala (Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967 a řada dalších dohod a závazků, v nichž je problematika uprchlictví, azylu a vydávání obsažena). Principiálně je legislativní rámec české azylové politiky v souladu se standardem demokratických západních zemí (EU), ovšem některá ustanovení jsou považována za sporná - např. § 25 h zákona o azylu, jímž se ruší azylové řízení v případě nelegálního opuštění ČR ze strany žadatele o azyl. Za nedostatečný lze považovat obsah § 12 téhož zákona, kde jsou taxativně vymezeny důvody opravňující k udělení azylu. Uvedeného paragrafu je často zneužíváno k odmítnutí žádostí, které jsou oprávněné. Nejzávažnější problémy se ovšem netýkají litery zákona, nýbrž její aplikace, respektive porušování v azylové praxi.

Základní cíle Odboru asylové a migrační politiky MVČR


Dle zákona má žadatel o azyl v ČR tato práva:

· Jednat při řízení ve svém jazyce; Za tímto účelem Ministerstvo vnitra poskytne bezplatně tlumočníka, nebo si žadatel může přizvat na své náklady tlumočníka dle své volby.

· Bezplatná základní zdravotní péče

· Bezplatné ubytování, strava a kapesné, a to za předpokladu, že pobývá v přijímacím či pobytovém středisku. Po pobytu v přijímacím středisku má žadatel právo žít mimo pobytové středisko v soukromí – v tomto případě si žadatel hradí náklady spojené s pobytem sám

· Nechat se zastupovat během řízení

· Požádat o pomoc fyzickou či právnickou osobu zabývající se poskytováním pomoci uprchlíkům

· Nahlížet do svého spisu, vedeného Ministerstvem vnitra, a pořizovat si z něj výpisy.


Žadatel o azyl v ČR má také následující povinnosti:

· Strpět ubytování v přijímacím středisku do provedení nezbytných úkonů

· Strpět sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit či ověřit jeho totožnost

· Písemně oznámit vedoucímu pobytového střediska opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin

· Dodržovat ubytovací řád střediska

· Dostavit se po předvolání k pohovoru s pracovníkem Ministerstva vnitra ve stanovené době


Podrobnosti o asylové politice a jejím vývoji najdete zde: Asylová politika v ČR

Související legislativa Legislation

První speciální zákon týkající se problematiky uprchlíků byl ČR přijat již v roce 1990. Tento zákon byl posléze nahrazen zákonem č.325 /1999 Sb. o azylu, který reagoval na zvyšující se nároky a harmonizoval českou azylovou politiku s právní úpravou v ostatních evropských státech a s platnými mezinárodními dohodami. ČR se touto úpravou přiřadila ke státům s restriktivním přístupem v oblasti udělováni azylu.

K 1. 2. 2002 vešla v platnost novela azylového zákona č. 2/2002 Sb., která zahájení právního řízení navázala na prohlášení cizince, ze kterého byl zřejmý úmysl požádat o udělení azylu. Prohlášení bylo možno učinit na hraničním přechodu, v přijímacím středisku, v záchytných zařízeních pro cizince, ve zdravotnickém zařízení v průběhu hospitalizace nebo ve vězení. Cizinec měl povinnost dostavit se do 24 hodin od prohlášení do přijímacího střediska, kde podal žádost o azyl. Tato novela rovněž umožnila, aby žadatelé mohli proti rozhodnutí ministerstva podat opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. K 1. 1. 2003 se právní úprava opět změnila, a to konkrétně novelou azylového zákona č. 519/2002. Neúspěšní žadatelé o azyl od této doby mohli podat proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR žalobu k příslušnému krajskému soudu. K témuž datu se tedy veškeré opravné prostředky přesunuly z Vrchního soudu na soudy krajské. V případě zamítnutí žádosti u krajského soudu měl pak cizinec právo podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Poslední novela azylového zákona je z roku 2006 (zákon č. 165/2006 Sb.). Jejím prostřednictvím došlo k inkorporaci tzv. kvalifikační směrnice Rady EU, kdy vedle azylové ochrany byla zakotvena tzv. doplňková ochrana, rozšiřující azylové právo a umožňující více druhů humanitárních pobytů (např. institut strpění).

Státní integrační program

Státní integrační program (SIP)je jedinou komplexní státem aplikovanou integrační politikou v ČR. Funguje od roku 1996 a týká se pouze uznaných azylantů, tj. přibližně 100 až 200 osob ročně. Státní integrační program je zaměřen na tři základní oblasti: zajištění bydlení, bezplatnou výuku českého jazyka a pomoc při uplatnění na trhu práce. Na jeho realizaci se podílejí Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství a Ministerstvo práce a sociálních věcí a některé další úřady, nestátní neziskové organizace, města, obce, majitelé domů a bytů a krajské úřady. V různých podobách se lze s podobnými programy setkat ve většině zemí západní Evropy. V ČR je na rozdíl od přístupu, který je uplatňován v těchto zemích, kladen větší důraz na zajištění bydlení [1]. Podrobnější popis SIP naleznete zde [2] Dne 14. 5. 2008 byl Vláou ČR schválen Státní integrační program pro akuální období (Usnesení vlády č. 543) [3]

Výuka češtiny v rámci Státního integračního programu


Nároky uprchlíků a azylantů na zdravotní péči Entitlement of asylum seekres and refugies to health care

Zdravotní stav uprchlíků a asylantů Health Status of refugees and asylum seekers

Dostupnost a kvalita zdravotní péče Accessibilty and quality of health care

Příklady dobré praxe v péči o azylanty Good practice

Organizace pro uprchlíky a azylanty Organizations for refugees and asylum seekers

Osobní nástroje